Oslovila mě jedna velice milá paní a povídala, že jejímu manželovi zemřela maminka a ona by pro něj chtěla z jejího oblečení ušít deku jako dárek na památku. Přiznám se, že jsem byla trochu v rozpacích, protože u takového šití je to poměrně ošemetené. Když látky vybírá ze skříně laik, nemusí úplně dobře odhadnout kvalitu a složení látek, některé můžou být sice krásné, ale letitým používáním už řídké a na hraně životnosti. Snadno se roztrhnou a je to pak škoda, když se pracný výrobek začne zanedlouho trhat. Paní mi přivezla plnou obrovskou tašku všemožných halenek, zástěr, povlečení, ubrousků, vše krásně vyvoněné pračkou a že si to mám přebrat dle svého uvážení.
Zalila mě taková zvláštní odpovědnost. Paní na mě spoléhá, že jim uchovám to, co jim po mamince zbylo. Není to, jako když se šije z nové metráže a něco pochybí. Tam prostě přikoupím a není co řešit. Tady je to jiné. Každý kousek je potřeba řezat s rozvahou, obcházet letité flíčky, dírky a vytěžit z toho maximum.Tento projekt je pro mě mimořádný dvojnásob. Zákaznice si přála celou deku sešívat ze šestiúhelníků. A jejda, šestiúhelníčky jsem sice šila, ale ne v takové ploše. To bude "masakr". Dokoupila jsem si plastovou šablonu, protože v tomto množství si hrát s kartonovou by bylo zdržující.S paní jsem se setkala zhruba před dvěma týdny, taška mi leží doma a já pořád přemýšlím, jak vzor hexagonů pojmout. Jestli prostě nahodile skládat látky na přeskáčku, nebo skládat nějaký motiv? Jestli hexagony proložit bílými kontrastními trojúhelníky a udělat opticky hvězdy? Možností je spousta. Naštěstí jsme se dohodly tak, že času mám opravdu dost a můžu rozmýšlet.
Práce je časově mnohem náročnější, než jsem čekala. Při "porcování" všech těch halenek a zástěrek mi došlo, že pokud chci z látek vytěžit maximum, bude potřeba opatrně rozpárat všechny tvarující záševky a sklady. Některé kusy oblečení jsou snad i nenošené, jiné už hodně opotřebované. U některých více opotřebených jsem rozmýšlela, jestli má vůbec význam je používat. Aby se díl v dece po pár pracích cyklech nerozpadl.
Při párání a stříhání jsem se často pousmála, protože všechny ty propínací zástěrky a halenky vykazovaly přesně to, co měla na oblečení moje babička. Knoflíky přišívané každý jinou nití, různé ručně šité záplaty. V žádném případě to nemyslím jako výsměch, přijde mi to naopak takové milé. Dýchla na mě nostalgie a vzpomínky na babičku. Přesně takto jsem před pár lety recyklovala její zástěry, noční košile a povlaky na polštáře.Jak jsem začala řezat pruhy a z nich hexagony, cvičně jsem skládala tvary vedle sebe a došlo mi, že tudy cesta nepovede. Látky jsou všechny barevné, se vzory, což je super. Ale když se naskládají bezprostředně vedle sebe, není to úplně ono. Nebo alespoň to není dle mého vkusu. Nemám ráda výrazné vzory u sebe. Takže je ve hře varianta proložení bílými trojúhelníky a skládání vzoru do hvězd.
Zákaznici jsem cvičně složila na stůl pro představu obě varianty, vyfotila a poslala, ať se rozhodne. Jednoznačně chce variantu bez bílých trojúhelníků. Údajně varianta s divokými barvami přímo u sebe dokonale vystihuje jejího manžela :-) Tak jo, když je to takto, uděláme deku barevnou a divokou a bude to tak správně. O pána tady jde především! :-)
Začala jsem hexagony v nahodilém pořadí sešívat do řad po pěti kusech a řady sešívala po pěti do bloků 5x5 hexagonů. Nerada manipuluji s dlouhými pruhy, tak si práci dělím do menších úseků. A šlo to docela rychle, až jsem sama překvapená. Čím mě zdrželo stříhání a chystání oděvů, to jsem dohnala při šití.
Za dvě hodinky jsem měla sešitý metr čtvereční. Dcera statečně pomáhala a sežehlovala přídavky na švy svou dětskou žehličkou. A já jsem u toho vážně rozmýšlela, jestli jí přece jen nedat opravdovou minižehličku a nenaučit ji ty přídavky sežehlovat doopravdy :-) Ať si na pomáhání jen nehraje. No ještě si to nechám projít hlavou. Ošetřování popálenin jsem už asi od školy vypustila z hlavy :-))
Hexagony mi vyšly na top 150x200 cm a k tomu dva polštářky 50x50 cm. Po dohodě s paní jsem udělala sešívanou i spodní stranu. Z různě velkých obdélníků, pruhů a zbylých hexagonů jsem sešila plachtu o něco větší, než top. Vrstvy jsem proložila hlazeným vatelínem a proquiltovala meandry. Zvolila jsem meandry, protože jsem potřebovala pečlivě "potuplovat" většinu švů. Měla jsem obavy o životnost deky a věřím, že pečlivé prošití udělá dece jedině dobře. Sem tam jsem při sešívání narazila na dírku v látce, která mi při řezání unikla. Tak jsem dodatečně podžehlovala vlizelínem a myslela na to při quiltu. Dírku jsem obtočila meandry tak, aby se zafixoval vlizelín a neprolézal přes dírku v budoucnu vatelín. Proquiltovanou deku jsem dokola zarovnala a začistila lemem. A protože na většině těch zástěrek a halenek byly zajímavé knoflíčky, napadlo mě dozdobit jimi plochu deky a paní byla z nápadu nadšená. Tak jsem plochu hotové deky různě nahodile dekorovala našívanými knoflíčky.
Byla to pro mě cenná zkušenost, dalo by se říct, že až emoční záležitost. Navzdory prvotním rozpakům nad kombinací barev a vzorů se mi tento styl nějak dostal do krve. Přece jen je to patchwork ve své prapůvodní podobě - tedy ze zbytků látek, starého oblečení a sešívaný, jak to zrovna vychází.
Děkuji za tuto krásnou příležitost zkusit si zase něco jiného a nového :-) Předtím by mě ani nenapadlo pokoušet se o šití hexagonů. A tady jsem zjistila, že k té nechuti vlastně nebyl důvod. Šije se to překvapivě dobře.
Přeji budoucímu majiteli, ať jej deka vydrží dlouho hřát na těle i na duši.
přípravy na cestu :-)
